Co lze čekat od konference COP 21

  • Tereza Krásová
  • 11.11.2015 22:55

Na začátku prosince se v Paříži rozhodne o tom, jak se svět vypořádá se změnou klimatu. Výsledná dohoda by mohla stvrdit odhodlání jednat a tvořit pomyslnou odrazovou plochou pro další kroky.

Konference COP 21, která se odehraje v Paříži mezi 30. listopadem a 11. prosincem, je patrně tou nejočekávanější událostí na poli energetiky a environmentální politiky v letošním roce. Její účastníci se pokusí dosáhnout nového konsenzu o koordinovaném omezení emisí CO2, zodpovědných za změny klimatu. Vzhledem k čím dál tím více znepokojivým varováním odborníků je jasné, že je potřeba najít shodu a sestavit plán, jak zastavit globální oteplování. Ačkoliv nelze předvídat, do jaké míry se to podaří, je vysoce pravděpodobné, že výsledkem bude mnohem rozsáhlejší dohoda než během předchozích dějství COP. 

Pařížská konference bude 21. ze série konferencí stran Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) z roku 1992, která dala později vzniknout Kjótskému protokolu. Nicméně v dalších kolech konferencí jednotlivých stran úmluvy (COP) zabránil strach z negativních ekonomických dopadů a politická neochota problém řešit přijetí ambicióznějšího dokumentu. Nejvýraznějším postupem vpřed byl v tomto ohledu kodaňský COP 15, který se uskutečnil v roce 2009. Zde měl být přijat nový dokument, který by přinesl koordinované omezení emisí CO2, ale naplno se projevila neochota a neschopnost jednotlivých účastníků se dohodnout. Evropská unie se snažila o přijetí závazného a významného dokumentu, ale setkala se s neochotou Spojených států a také rozvíjejících se zemí, které necítily historickou odpovědnost jednat. Poslední vývoj a změna postoje mnoha států, zejména USA a Číny, však naznačují, že by se v Paříži nemuselo opakovat podobné selhání.

Pokud má COP 21 naději na alespoň relativní úspěch, je to zejména díky změně v přístupu většiny zúčastněných států. Rozvíjející se státy se v Kodani odmítly zavázat ke snížení emisí, jelikož se mnohem později industrializovaly, a proto nesly historicky menší část odpovědnosti. Riziko dopadů na změny klimatu, které se právě v těchto zemích projeví velmi silně, přispělo nicméně ke změně jejich postoje. Nejvýznamnější je v tomto ohledu případ Číny, ovšem i postoj dalších zemí se začíná měnit. Zároveň je jasně viditelná zásadní změna v přístupu Spojených států během vlády prezidenta Baracka Obamy. Pozitivní změnou je také zlepšení dynamiky mezi USA a Čínou, jelikož se jedná o dvě země se souhrnně největším objemem emisí CO2. Bez jejich souhlasu by neměl jakýkoliv pokus o omezení změny klimatu šanci na úspěch. Ačkoliv jsou tedy podmínky pro dosažení významné dohody v Paříži příznivé, je potřeba se ptát, jaké dohody může být dosaženo.

I když se zdá jasné, že výsledný dokument sám o sobě nezajistí omezení globálního oteplování pod 2°C oproti dobám před průmyslovou revolucí, přesné znění dohody bude důležité pro následný vývoj. Již teď je zřejmé, že vznik závazné a vymahatelné dohody je vysoce nepravděpodobný už proto, že by musela být ratifikována americkým parlamentem. Ten je však ovládán republikány, kteří by s nejvyšší pravděpodobností odmítli tak učinit. Navíc ani další státy by nebyly nakloněny přijetí závazných cílů, pokud by nebyly v naprostém souladu s jejich politikou. Proto patrně budou pouze potvrzeny přísliby jednotlivých států, které již byly učiněny dřívě, a které nezávazně popisují, jaké kroky hodlají země podniknout pro omezení emisí CO2. Velmi významné tak bude to, na čem se státy shodnou ohledně financování boje se změnou klimatu.

Jedním z hlavních problémů, který by se konference měla pokusit vyřešit, je totiž financování transformace energetického systému a ekonomiky obecně. Výzkum a implementování postupů a technologií nezbytných pro omezení změny klimatu bude vyžadovat mobilizaci velkého objemu financí, což představuje zásadní problém. Situace ve financování adaptace na nevyhnutelné dopady změny klimatu je pak ještě horší. Tento problém je nejpalčivější v méně bohatých zemích a jeho řešení zde bude jedním z klíčových momentů konference. V Kodani bylo přislíbeno, že rozvinuté státy budou do roku 2020 schopny vybrat 100 miliard dolarů ročně na boj se změnou klimatu v rozvíjejících se zemích. Tento slib je pro rozvíjející se státy klíčový, a vzhledem k jeho vágnímu znění bude potřeba, aby byl dodržen a aby byl vytyčen jasný plán k jeho naplnění.

Prosincová konference jistě sama o sobě nepřinese dokonalý výsledek nebo postup k řešení problémů spjatých se změnou klimatu. Samotný cíl nepřesáhnout oteplení o více než dva stupně Celsia je některými vědci označován za nepřesný či dokonce nedostatečný, a je téměř jisté, že ani ten nebude naplněn. Pokud však bude výsledná dohoda dostatečně ambiciózní, mohla by se stát základem, na kterém budou moct stavět budoucí snahy o další razantnější kroky. Alespoň relativně úspěšný COP 21 bude navíc znamenat celosvětovou dohodu mezi státy o tom, že změna klimatu je vážný problém, proti kterému mají v úmyslu zakročit.

Titulní fotografie:  Eiffelova věž nasvícená pro COP21 (copyright profimedia.cz)

O autorovi: Tereza Krásová

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace