Navzdory silným vazbám na Rusko zůstává Bulharsko klíčovým členem euoatlantické komunity

Bulharsko se 1. ledna 2018 stane předsednickou zemí EU, někteří významní představitelé západních zemí ale pochybují o tom, jak moc je tato země oddaná euroatlantickým hodnotám, a to obzvlášť poté, co byl minulý rok prezidentem zvolen Rumen Radev, velitel vojenského letectva, který byl ve volbách považován za kandidáta Moskvy. Přes zřejmé proruské tendence bulharské politiky a různá propojení s Ruskem je ale deklarovaná úroveň buharské závislosti na Moskvě přehnaná.

BSS a extremistické strany, jako např. Ataka, nejsou jedinými stranami přátelskými k Moskvě.

 

Radev byl ve volbách v listopadu 2016 podporován Bulharskou socialistickou stranou (BSS), která se staví proti sankcím EU proti Rusku. BSS a extremistické strany, jako např. Ataka, ale nejsou jedinými stranami přátelskými k Moskvě. Bývalý prezident Rosen Plevneliev svůj mandát neobhajoval poté, co strana Občané pro evropský rozvoj Bulharska (OERB) stáhla svou podporu kvůli jeho prozápadním názorům a kritice Ruska. Když ale v březnu OERB vyhrála parlamentární volby, začala opět podporovat protiruské sankce EU. Proruské tendence jsou tedy v Bulharsku tak silné, že i proevropská strana je musí před volbami brát v potaz. V pohledu na Rusko bulharská politika odráží názory společnosti. Dva výzkumy v tomto roce ukázaly, že 42 % Bulharů spoléhá na Rusko v oblasti bezpečnosti a 55 % podporuje členství v EU, podle dřívejšího výzkumu Alpha Research pak 62,8 % Bulharů preferuje EU a NATO před Ruskem.

V Bulharsku, stejně jako ostatních východoevropských zemích, Rusko usiluje o narušení podpory společnosti pro členství v EU skrze téma migrační krize. Bulharsko obviňuje Brusel a jeho neefektivitu z umožnění vstupu migrantů do Unie a obává se, že současné chladné vztahy s Tureckem povedou ke znovuotevření balkánské migrační trasy. Bulharsko bylo Komisí kritizováno za jeho zacházení s migranty, což Bulharsko nepřijalo kladně a oznámilo, že nebude přijímat migranty vracené na jeho území dublinským systémem. Asi 77 % Bulharů nepodporuje migraci z Afriky a Blízkého východu a Rusko se snaží tyto pocity zneužít, zvláště vzhledem k tomu, že jeho ostatní nástroje vlivu v Bulharsku selhávají.

 

Rusko je hlavním zdrojem bulharského importu, sankce ale Bulharsko neohrožují.

 

I přes sankce EU a pokles bilaterálního obchodu  z 5,35 miliard euro v roce 2013 na 3,55 miliard v roce 2015 zůstává Rusko druhým největším obchodním partnerem Bulharska. Bulharský vývoz do Ruska je ale tak zanedbatelný, že jej válka sankcí mezi EU a Ruskem neohrozí, jak poznamenal bulharský ministr zahraničí v květnu. BSS dopad sankcí velmi zveličila v posledních volbách. Kromě ruských proti-sankcí byl pak bulharský export do Ruska ovlivněn hlavně poklesem ceny ropy a oslabováním rublu, což ovlivnilo nákupní sílu Ruska. „Kremlin playbook“ amerického think-tanku CSIS ukazuje Bulharsko jako „polapený stát“, kde ruská ekonomická aktivita tvoří 22 % HDP, více než v Maďarsku, Lotyšsku nebo Srbsku. V roce 2013 Bulharsko navštívilo skoro 700 tisíc Rusů, toto číslo pak v roce 2015 kleslo o 30 % na 500 tisíc. Toto ekonomické propojení tedy skrze bulharské obchodní elity sice tlačí na politiku, hlavní provázanost je ale v energetice. Rusko je hlavním zdrojem bulharského importu, 70 % z něj pak tvoří uhlovodíky.

Bulharsko sice dováží 90 % svého zemního plynu z Ruska, situace se ale postupně zlepšuje. Dovozy se neustále zmenšují, v roce 1989 se jednalo o 6,7 miliard kubických metrů (mkm), v roce 2015 pak už pouhých 2,9 mkm. Řecko-bulharský plynovod (ŘBP), napojení na první plynovody v Rumunsku a dovoz z ázerbajdžánského pole Caspian Socar navíc mají snížit podíl Gazpromu na bulharském dovozu plynu na polovinu do roku 2020.

 

Ruský vliv na bulharskou energetiku zdánlivě končí

 

Moskva také tradičně ovlivňovala bulharskou energetickou bezpečnost skrze infrastrukturu. Výstavba bulharské části Ruskem sponzorovaného plynovodu South Stream měla Bulharsku přinést 4,1 miliard euro, byla ale Ruskem zrušena poté, co Bulharsko na základě kritérií třetího energetického balíčku EU požadovalo, aby byl plynovod otevřen i pro konkurenci. Bulharsko tak ztratilo potenciální pracovní místa a příjmy z tranzitu, zrušení projektu navíc položilo základ iniciativě Turkish Stream, kterou Rusko rozvíjí společně s Tureckem a oslabuje tak pozici Bulharska jako tranzitní země. Bulharsko v roce 2012 opustilo projekt jaderné elektrárny Belene, na kterou mu Rusko původně nabídlo půjčku 2 miliard euro, poté, co vláda chtěla do projektu zapojit americké a evropské investory, kteří by konkurovali ruské nabídce, a následně vyplatilo ruským investorům 600 milionů euro jako kompenzaci. Ruský vliv na bulharskou energetiku tedy zdánlivě končí, to má ale i negativní důsledky.


 

Bulharská letadlová flotila je tvořena letouny MiG, Suchoj a Antonov.

 

Bulharská závislost na Rusku co se týče náhradních dílů pro sovětskou techniku je obzvlášť viditelná na jeho letadlové flotile, která je tvořena letouny MiG, Suchoj a Antonov, a Bulharsko proto podniká kroky k jejich nahrazení. Bulharští výrobci zbraní musí navíc respektovat ruská práva průmyslového vlastnictví. Radev, který v roce 2016 rezignoval na svůj post velitele vojenského letectva na protest proti návrhu země na zřízení mise NATO střežící vzdušný prostor nad Bulharskem, zastává ohledně této situace duplicitní postoj. Když v roce 2015 vyhrála polská firma zakázku na údržbu a vylepšení bulharských MiG-29, Radev tvrdil, že Rusko podalo lepší nabídku. Poté co se stal prezidentem ale naopak zdůraznil, že Bulharsko může dosáhnout interoperability se vzdušnou technikou NATO pouze nákupem západních technologií. Vyhýbání se technické závislosti na zemích bývalé Varšavské smlouvy je ale komplikovaný proces, obzvlášť s nízkými výdaji na obranu. Bulharsko v roce 2017 na obranu pravděpodobně dá méně než 1,51 % HDP z minulého roku, ministersvo obrany chce ale v letech 2017-2029 investovat 1,8 miliard euro na přezbrojení. 

 

V protikladu k zájmům Ruska Bulharsko podporuje euroatlantickou expanzi na Balkáně.

 

Rozdíly mezi politiky ohledně zásadních zahraničněpolitických otázek ale neovlivnily bulharské členství v NATO, jak by se dalo předpokládat. Během návštěvy velitelství NATO v lednu Radev zdůraznil, že Bulharsko dodrží svůj závazek ohledně vojáků v zahraničních misích a bude nadále poskytovat lodě hlídkám NATO v Černém moři. Bulharsko se také účastní iniciativy přizpůsobené předsunuté přítomnosti a poskytuje vojáky pro stálou sílu NATO, která nedávno zahájila svou činnost v Rumunsku. Mnoho bulharských vojenských zařízení je pak také přizpůsobeno na společné užívání s USA, mezi nimi vyniká výcvikové středisko Novo Selo jako nejlepší zařízení NATO pro výcvik obrněných jednotek. Jako signatář PESCO je Bulharsko také součástí obranných iniciativ EU a má v úmyslu se během svého předsednictví Radě EU soustředit na bezpečnost. V protikladu k zájmům Ruska na Balkáně, které byly viditelné např. během Ruskem podporovaného pokusu o převrat v Černé Hoře minulý říjen, Bulharsko podporuje makedonské euroatlantické ambice. Bulharsko je pro NATO klíčové jednak kvůli přístupu k Černému moři a Bosporskému průlivu, dlouhodobému ruskému geopolitickému cíli, ale je také článkem udržujícím geografickou kontinuitu Aliance.

 

Konkrétní činy Bulharska jsou mnohem silnější než politická rétorika

 

Silné vztahy Bulharska s Ruskem nemohou být přehlédnuty, ale neměly by také být přeceňovány. Velká část Bulharů sympatizuje s Ruskem z kulturních a historických důvodů. Finanční a ekonomické vztahy se také zdají silné, obzvlášť mezi bohatými a silnými Rusy a Bulhary, což má pravděpodobně základ v nechvalně známé bulharské instituční korupci. Je ale také jasné, že mnho Bulharů neschvaluje ruské vydírání jejich země a rozhodně by je nenapadlo vyměnit jejich současný geopolitický směr, statut a bezpečnostní záruky poskytnuté jim jako členům euroatlantické komunity za zvýšenou spolupráci s Moskvou. Konkrétní činy Bulharska jsou mnohem silnější než politická rétorika. Pokud se tedy v této komunitě neobjeví významné trhliny nebo nechtěné změny ve statutu quo, Bulharsko bude velmi pravděpodobně nadále pokračovat ve své euroatlantické integraci.

O autorovi: Mihai Turcanu

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace