Budoucí vývoj transatlantické bezpečnosti

  • Petr Boháček
  • 14.12.2018 07:31

Není třeba neustále opakovat dlouhý seznam událostí, které rozkládají evropskou bezpečnost v posledních několika letech, a které evropskou integraci zavedly na tenký led. Avšak je nutné přehodnotit směřování evropské zahraniční a bezpečnostní politiky. Tento text si neklade za cíl podat vyčerpávající analýzu všech záležitostí, kterých se dotkne a které samy o sobě jsou komplexními jevy. Cílem je jednotlivé problematiky spojit do celku a vyzdvihnout hlavní překážky pro posilování transatlantické bezpečnosti, především její asymetrickou podobu, evropskou slabost a fragmentaci. Druhá ze čtyř publikovaných částí se zaměří na vztah mezi civilní a obrannou technologií, a poté se bude věnovat rostoucímu přínosu přesunování obrany do vesmíru.

Situace, kdy Západ ztrácí svou pozici v mezinárodní politice, je doprovázena technologickými trendy, které přináší zásadní změny v oboru. Znamená to posílení nestátních aktérů, transformaci technologických a vědeckých monopolů či celkový pokles technologické dominance západních armád, která v minulosti vyvažovala kvantitativní výhodu protivníků. Všechny tyto posuny mají dopad na to, jakým způsobem přemýšlíme o obraně a bezpečnosti.

Proces CDP má čtyři různé části, mezi nimiž jsou velké rozdíly v cílech: Úroveň ambicí (A), hodnocení procesu učení v SBOP (D), identifikace příležitostí ke spolupráci mezi unijními členy založená na již existujících kapacitách a plánech (C) a část B, která rozvíjí EDA, zahrnuje dlouhodobé plánování pro období od roku 2035+ a stanovuje budoucí požadavky, technologické trendy a výzkumné aktivity. Mimo to, nárůst nestability ve světě, vyšší požadavky na suroviny a rozvolňování hranice mezi válkou a mírem, což zahrnuje také stárnutí populace a zvyšující se náklady na sociální stát, vytváří nadměrnou zátěž na veřejné finance, a tím pádem má dopad i na výdaje na obranu.[1] Hledání nových cest, jak více investovat do technologií, které by měly využití v obraně, bude stěžejní především v následujících letech. O tomto bude pojednávat následující kapitola, která se nejprve zaměří na vztah mezi civilní a obrannou technologií, a poté se bude věnovat rostoucímu přínosu přesunování obrany do vesmíru.

 

Změna vztahu mezi obrannou a civilní technologií

Dříve Agentura Spojených států amerických pro moderní výzkumné projekty (United States Defense Advanced Research Projects Agency, DARPA), Výzkumná a rozvojová korporace (Research and Development Corporation, RAND) a další vojenské výzkumné instituce, stejně jako masivní investice dosahující téměř 5 % všech výdajů na vesmírný program, zároveň sloužily jako zdroje poznatků pro komerční technologický rozvoj, což můžeme vidět například na internetových společnostech, Silicon Valley nebo na technologické převaze americké ekonomiky. Vojenská technologie včetně vesmírného programu, který funguje jako služka amerických ozbrojených sil,[2] poskytovala jako vedlejší efekt obrovský progres a benefity civilní společnosti. Nicméně, tento vztah se otočil takovým způsobem, že dnes se tržní síla a komercializace staly celosvětově hlavním hybatelem ekonomiky a inovací.

 

"V současnosti už nejsou oblasti civilního sektoru nutně závislé na vojenské technologii, ale naopak jsou to dnes armády, které jsou stále více závislé na soukromých technologiích a komerčních poskytovatelích."

 

Rozpočet na výzkum a vývoj mnoha soukromých společností je větší než rozpočet na obranu nejedné evropské země. V současnosti už nejsou oblasti civilního sektoru nutně závislé na vojenské technologii, ale naopak jsou to dnes armády, které jsou stále více závislé na soukromých technologiích a komerčních poskytovatelích.[3] Ve vesmírném odvětví znovupoužitelné nosné rakety se schopností nést větší náklad přináší společnosti SpaceX obrovskou strategickou výhodu nad případnými rivaly ve vesmíru.[4] Tyto změny jsou považovány za vedlejší dopady (spin-in effect), které posouvají celkovou dynamiku z pouhé militarizace civilních kosmických technologií na zvyšující se závislost vojenského sektoru na těchto technologiích.[5] Navíc výhled Plánu na rozvoj schpností EU 2035+ ukazuje, jak je integrace komerční sféry spojena se stále větším rozšiřováním modulárního přístupu či systému systémů místo tradičního nákupu kompletních platforem.[6]

 

"Přístup „Buy American“ (nebo kupování amerického, silně prosazovaný Trumpovou administrativou), zredukoval ekonomické důvody výdajů na obranu, a tím zproblematizoval konsolidaci evropského obranného průmyslu."

 

Všechny tyto trendy představují nové výzvy pro oblast vzdělávání, výzkumu, obranného plánování a finančních investic, a zároveň nahrazují donedávna historicky exkluzivní úlohu vládních institucí. Obranné kapacity tedy nejsou definovány pouze velikostí výdajů na obranu, ale jsou – jak už bylo řečeno výše – čím dál více založeny na sofistikované interakci mezi průmyslem, výzkumem, investicemi a akvizičními strategiemi napříč civilní a komerční sférou. To je také jeden z důvodů, proč se klientský vztah mezi USA a Evropou nyní ukazuje jako neefektivní. S nástupem nové unilaterální americké administrativy se stává klíčovým benefitem transatlantického bezpečnostního partnerství místo geopolitického a hodnotové vazby prodej amerických zbraní evropským partnerům, čímž se zásadně oslabuje celkový přínost a užitečnost takového partnerství. Přístup „Buy American“ (nebo kupování amerického, silně prosazovaný Trumpovou administrativou), který byl přijat, aby obsáhl tyto trendy, snížil ekonomické důvody výdajů na obranu, a tím zproblematizoval konsolidaci evropského obranného průmyslu.[7] Navíc se ukazuje, že americká technika je dražší, a ještě s sebou nese nerovnou politiku takzvaných offsetů (politika restrikcí na využití prodávaných technologií), což může mít za následek, že čínské, ruské nebo jakékoliv jiné alternativy se budou zdát atraktivnější. Přenos amerických technologií je pro Evropu velmi nevýhodný, jelikož tato politika offsetů je přísně bilaterální, což znamená omezení pro použití a výrobu mimo individuální unijní zemi. To je obrovskou překážkou pro vytvoření jednotné evropské průmyslové politiky, tedy prvního kroku pro to, aby se Evropa stala nezbytným bezpečnostním spojencem pro Spojené státy.

                                                                       Několik projektů PESCO se zaměřuje na užití podvodních dronů. Copyright: Profimedia.cz

 
 
Rostoucí význam kosmických zařízení

Debatám ohledně budoucího vývoje způsobu vedení válek dominují zlomové technologie, které zahrnují umělou inteligenci, biotechnologii, ale i robotiku či sociální zbraně. Analytik Daniel Fiott z Ústavu Evropské unie pro bezpečnostní studie dotýká, že vedle systémů umožňujících tankovat ve vzduchu či vybudovat vzdušný most by EU měla rozvíjet oblast zpravodajství, sledování a průzkumnictví (ISR,) jelikož je její největší slabinou.[8] NATO opakovaně poukázalo na závislost svých operací a misí na zařízeních ISR ve vesmíru včetně satelitů s infračervenými, elektrooptickými senozory, radary se syntetickou aperturou či nástroji na elektronické (ELINT) a signální (SIGINT) zpravodajství [9], ale stejně veškeré ostatní funkce vojenského vybavení NATO.[10]

Plán CDP Strand B zaměřeny na požadavky v budoucnosti předpokládá rostoucí poptávku po ISTAR (Zpravodajství, sledování, zaměření cíle, průzkumnictví; Intelligence, Surveillance, Target Acquisition and Reconnaissance) k zajištění rychlého a efektivního rozhodovacího proces, což však vyžaduje přístup k odolné síti vojenských, civilních a komerčních satelitů nebo jiných komunikačních uzlů, které mají globální dosah a využívají zařízení ve vesmíru. Stejně tak CDP zmiňuje mezi indetifkovanými potřebami zmiňuje zlepšení fyzické ochrany, mobility a kyberbezpečnosti pro kosmická zařízení včetně, skupin a tzv. rojů mikro a nanosatelitů, ale také nové raketové nosiče a technologie pro cesto do vesmíru pro zpřístupnění domény evropským zemím a firmám.[11]

 

"Veškerá bezpečnost ve vesmíru je civilní, nicméně veškeré civilní bezpečnostní systémy mají dvojí využití."

 

Kvůli této závislosti je kosmická bezpečnost stěžejní oblastí. Nicméně, bezpečnost ve vesmíru tradičně znamená především nevojenskou Situational Space Awareness (SSA), která se zaměřuje na zajištění informací o pohybu všech objektů v kosmu a zahrnuje ochranu satelitů od kosmického smetí, kosmického počasí či sledování a zaměřování objektů ve vesmíru (Space Surveillance and Tracking; SST), nebo objektů blízko Země (near-earth objects; NEO). Nicméně, z politického, technického a praktického hlediska jsou tyto civilní oblasti neoddělitelné od těch vojenských. Schopnosti monitorovat, zaměřit, zařadit a v případě objektů blízkých Zemi či kosmického smetí i odstranit, odklonit nebo zničit tyto objekty ve vesmíru kvůli bezpečnosti, mohou být zdroje strategickou vojenské převahy. SST může být také využito k zaměření balistických raket nebo návrácejících se kosmických lodí na Zemi jako součást vzdušných obranných systémů nebo k nahrazení senzorů systému AWACS (vzdušné varování a ochrana).[12] Jak Evropská vesmírná agentura, tak Evropská komise daly najevo, že veškeré civilní bezpečnostní systémy mohou být využity k obraně. [13] Kosmické zařízení, které je schopno odstranit kosmické smetí včetně nefunkčních satelitů, by logicky mělo být schopno odstranit i jakýkoliv jiný civilní nebo necivilní funkční satelit. Navíc jakákoliv technologie, která bude dostatečně silná na to, aby odvrátila potenciálně nebezpečný objekt (asteroid, kometu) může stejnou schopnost využít pro vojenské účely. Nicméně, dle povahy kosmických hrozeb je veškerá bezpečnost ve vesmíru civilní. Tento předpoklad jen podtrhuje, jak je pro zajištění bezpečnosti důležité investovat do civilních zařízení a technologií. Navíc investice do technologií dvojího využití mohou pomoci při překonávání citlivosti prohlubovat spolupráci v otázkách obrany a národní bezpečnosti a navýšit tak obranné kapacity a rozpočty v situaci nárůstu veřejných výdajů.

Díky zohlednění rostoucí závislosti na kosmických zařízeních a ambicí EU, je jedním z výstupů summitu NATO v červenci 2018 dohoda o rozvoji kosmické politiky Aliance. [14] Navíc Kosmická strategie EU 2016 a její narůstající rozpočet ve Víceletém finančním rámci dává transatlantickou kosmickou spolupráci důležitost a zásadní bezpečnostní rozměr.

 

 

Další část čtyřdílné publikace se zaměřením na budoucí trendy transatlantické bezpečnosti vyjde příští týden.

Tento text vznikl pro Asociaci pro mezinárodní otázky v rámci projektu „Future of the Czech security and defence policy and the role of NATO and the EU“, který je podpořen Konrad-Adenauer-Stiftung. Text nevyjadřuje názory Konrad-Adenauer-Stiftung. 
Tato publikace byla podpořena NATO’s Public Diplomacy Division.




[1] RAND Europe. Exploring Europe’s capability requirements for 2035 and beyond, prepared for EDA. 2018, 13.

[2] A central idea of Neil de Grasse Tyson, Accessory to War: The Unspoken Alliance Between Astrophysics and the Military (W. W. Norton & Company, 2018).

[3] RAND Europe. Exploring Europe’s capability requirements for 2035 and beyond, prepared for EDA. 2018, 28–25.

[4] Provozní ředitelka SpaceX Gwynne Shotwell tvrdí, že společnost odhalí, jaké kosmické zbraně se chystá vyvinout k obraně USA na sympoziu Air Space Cyber 2018 17. září 2018. https://spacenews.com/spacex-president-gwynne-shotwell-we-would-launch-a-weapon-todefend-the-u-s/

[5] Ulrika Mörth, “Competing frames in the European Commission – the case of the defence industry and equipment issue,” Journal of European Public Policy 7, č. 2 (únor 2011), 173–189.

[6] Neefektivita přístupu zaměřeného na platformy, tedy zaměření na jednotky tanků, vzdušných sil nebo techniky kupovaných každých 15- 20- let, má původ v problematické využitelnosti adaptaci, automatizaci, integraci a komunikaci.

[7] Jean Belin, Jean, Keith Hartley, Sophie Lefeez, at all. Defence Industrial Links Between Eu and Us, ARES, 2017, 44.

[8] Daniel Fiott. EU Defence Capability Development Plans, Priorities, Projects. Paris: EU Institute for Security Studies (EU ISS), 2018, 4.

[9] NCI Agency. NATO BiSC Space Working Group Report on NATO’s Approach to Space. 13.3. 2014.

[10] Zpráva SCI-238-SM Specialists Meeting on NATO Space Dependencies (AC/323(SCI-238)TP/544). Science and Technology Organization, 10. 1. 2018. 

[11] RAND Europe. Exploring Europe’s capability requirements for 2035 and beyond. prepared for EDA, 2018, 15.

[12] Philippe Brunet, Statement at the Security and Defense Subcommittee at the European Parliament, 15. 5. 2018.

[13] Thomas Hoerber, “Framing in European Space Policy,” Space Policy 43, č. 22 (únor 2018), 3.

[14] Deklarace ze summitu NATO v Bruselu, Brusel, 11.7.2018.

O autorovi: Petr Boháček

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace