Bojují za ně, ale Rusko se k nim nehlásí. Moskvou vyslaní žoldnéři operují v Libyi.

  • Jean-Patrick Clancy
  • 19.6.2020 00:56

Ruské paramilitární organizace a soukromé vojenské společnosti, jako je například nechvalně známá Vagnerova skupina, se v posledních letech účastnily řady konfliktů a za různých okolností umožnili Kremlu dosáhnout zahraničně politických a geostrategických cílů za nízké náklady, s nízkým rizikem, zato s vysokým ziskem. Ruští žoldnéři se do centra pozornosti dostali od zapojení bojů na Krymu a východní Ukrajině. Od té doby je Moskva využívá v oblastech, kam nechce nebo nemůže oficiálně vyslat své vojáky. Ruské zájmy nyní bojovníci z Vagnerovy skupiny prosazují v Libyi, kde bojují po boku Moskvou podporovaného polního maršála Chalífy Haftara.

Na začátku května unikl dokument OSN informující o přítomnosti žoldnéřů z Vagnerovy skupiny v Libyi. Tato paramilitární organizace je podezřelá z úzkých vazeb na prezidenta Vladimíra Putina. Zpráva odborníků odhalila, že Vagnerova skupina neposkytovala pouze logistickou podporu, ale že se od října 2018 také aktivně podílí na bojových misích.

Přítomnost 800 až 1200 – možná i více – žoldnéřů vyslaných Moskvou nepůsobí pouze jako multiplikátor sil ve prospěch Libyjské národní armády generála Haftara, ale neochvějně přispívá také ke zvýšení už tak rostoucího vlivu Ruska v této oblasti bohaté na ropu a k posílení jeho kontroly nad východním Středomořím.

Ruská účast v Libyi připomíná zásah Moskvy v Sýrii, kde podporou autoritářského prezidenta Bašára al-Asada brání rozpadu jeho brutálního režimu.

Samotná povaha této polovojenské organizace umožňuje tzv. hodnověrné popření (v angličtině plausible deniability) – strategii, na kterou se Moskva při svých operacích na Ukrajině a v některých zemích Blízkého východu a Afriky spoléhala ještě předtím, než do svého portfolia zahrnula také Libyi.

 

Ruské ambice a zájmy v Libyi

Ruské zapojení do libyjské občanské války by se dalo vysvětlit bohatými zásobami ropy, které se zde nachází. Libye sice disponuje největšími ropnými rezervami ze všech afrických zemí, od pádu režimu Muammara Kaddáfího v roce 2011 ale zůstává zatížena politickými nepokoji.

Ruské zájmy v Libyi skutečně souvisejí s energetickými zdroji, ale je v tom více, než by se na první pohled mohlo zdát. Libye je významným dodavatelem ropy pro Evropu, a některé evropské společnosti (například BP, Eni a Total) značně investovaly do místního ropného a plynárenského sektoru. Evropské investice však v konečném důsledku závisejí na stabilitě a politické situaci v zemi, v čemž Moskva může sehrát svou roli. 

Lze se domnívat, že zásah Ruska do současné občanské války by spíše než se ziskem z přírodních zdrojů mohl souviset se získáním kontroly nad dovozem libyjských surovin do Evropy.

Co se týče regionální úrovně, ruská intervence by mohla pomoci Moskvě upevnit své vztahy s ostatními zeměmi v regionu – včetně států Perského zálivu – v honbě za vlastními energetickými, vojenskými, průmyslovými a ekonomickými zájmy. 

Kromě toho se Rusko snaží stát předním geopolitickým aktérem na Blízkém východě a v severní Africe tím, že se samo sebe současným i budoucím partnerům v této oblasti prezentuje jako důvěryhodný a spolehlivý partner. Tímto prezident Putin postupně zaplňuje vakuum vzniklé nepřítomností Spojených států a Evropy v regionu, jejich pomalou reakcí na některé konflikty a neexistencí reálné zahraniční politiky EU a vhodných diplomatických opatření.

Rusko se také snaží znovu upevnit svou roli ve Středomoří a rozšířit svůj manévrovací prostor v globální politice. Námořní základna v syrském Tartusu umožnila Rusku posílit své postavení ve východním Středomoří. Vítězství pro Haftara a jeho Libyjskou národní armádu (LNA) by potenciálně mohlo vést k trvalé ruské přítomnosti v Libyi, což by Moskvě umožnilo získat další vojenský přístup ke Středozemnímu moři a do vzdušného prostoru nad jižní Evropou a severní Afrikou.

Libye je proto příležitostí pro Rusko, aby se znovu usadilo v oblasti, kde kdysi mělo pevné postavení, které bylo ale ztraceno při rozpadu Sovětského svazu. Je to také šance pro Moskvu navýšit vojenskou přítomnost v jižním křídle NATO a zároveň může Libye sloužit jako vstupní brána pro budoucí aktivity v Africe.

 

Opora v soukromých armádách

Přímý ruský vojenský zásah zůstává velmi nepravděpodobný, protože by byl logisticky náročný. Co je ještě důležitější, mohl by mít negativní dopad na Ruskou snahu distancovat se od nálepky agresora, kterou ho mnoho jeho odpůrců označuje. 

Vojenskou intervenci by mohli také negativně vnímat ruští občané, kteří v posledních letech stále více vyjadřují nedůvěru vůči Putinovi a kremelskému establishmentu.

Místo toho se Moskva spoléhá na soukromé vojenské společnosti (anglicky private military companies, PMCs), které se staly nepostradatelným ruským nástrojem zahraniční politiky, a které se řídí geopolitickými ambicemi a osobními ekonomickými zájmy Moskvy. Aktivity ruských PMCs a jejich nasazení vždy byly v souladu s ruskou zahraniční politikou – ať už jde o Ukrajinu, Venezuelu, Středoafrickou republiku, Libyi, Sýrii, Madagaskar, Súdán – a nikoli pouze s jejich vlastním zájmem.

Outsourcing umožňuje Moskvě diskrétně a rychle rozmístit bojovníky v konfliktní zóně bez obav o mezinárodní pobouření a domácí odpor vůči vystavení vojáků zbytečnému nebezpečí. Ještě významnější je, že se Moskva může díky nenápadným soukromým jednotkám pokoušet naplňovat své geostrategické cíle. Případné neúspěchy v dílčích krocích se jednoduše řeší stažením žoldnéřů a Rusko se navíc vyhne nákladnému vojenskému zásahu.

Ruské PMCs (z nichž nejvýznamnější je právě Vagnerova skupina) přímou účastí v bojových akcích posílily vliv Ruska. Nasazení kontraktorů Kremlu navíc umožňuje hodnověrně popřít zapojení Ruska do bojových akcí a minimalizovat oficiální angažovanost v konfliktu. To nejenže snižuje geopolitická a bezpečnostní rizika, ale také to Kremlu umožňuje udržet si silnou pozici doma i v zahraničí.

V minulosti někteří zpochybňovali propojení mezi Moskvou a Vagnerovou skupinou, která je v současné době nasazena v Libyi, ale i jinde ve světě, kde má Rusko hospodářské, bezpečnostní a geostrategické zájmy.

Koncem roku 2018 se však objevily důkazy o spolupráci Vagnerovy skupiny s Moskvou ve spojitosti s Libyí. Média publikovala záběry údajného vedoucího organizace, ruského oligarchy Jevgenije Prigožina přezdívaného „Putinův šéfkuchař“, účastnícího se schůzky na vysoké úrovni. Schůze se účastnili ruští představitelé obrany (včetně ministra obrany Sergeje Šojgu a ruského náčelníka generálního štábu Valerije Gerasimova) a libyjská vojenská delegace, jejíž součástí byl generál Haftar.

 

Oligarcha Jevgenij Prigožin (na koláži muž v tmavém obleku) na vojenské schůzce s Generálem Haftarem v Moskvě, 7. 11. 2018. Koláž vytvořena autorem.

 

Setkání v Moskvě upoutalo pozornost médií, protože se souběžně objevily zprávy o rozmístění žoldnéřů Vagnerovy skupiny v Libyi a o jejich účasti na bojích za účelem podpory Haftarovy LNA.

Tyto zprávy a nedávné události potvrzují nejen zapojení paramilitární organizace do libyjské občanské války, ale také naznačují, že je spojena s Moskvou více, než je Kreml ochoten připustit.

 

Vysledovaný ústup Vagnerovy skupiny

Nedávný ústup žoldnéřů (pravděpodobně z Vagnerovy skupiny) z oblasti jižně od Tripolisu by mohl poskytnout další pohled na spolupráci této organizace s Moskvou v souvislosti s Libyí.

18. května premiér Fáiz Sarrádž oznámil, že silám tzv. Vlády národní jednoty (GNA) se po měsíční krvavé bitvě podařilo získat strategicky důležitou leteckou základnu al-Watiya od bojovníků loajálních k LNA. Tento zisk je masivní ranou pro síly LNA, protože základna se v průběhu let stala Haftarovým opěrným bodem na západě Libye. Ztráta vojenské základny a následné obsazení okolních měst silami GNA, představuje neúspěch v Haftarově celoroční ofenzívě s cílem dobýt Tripolis, což pravděpodobně ovlivní výsledek jeho vojenských operací na západě v nadcházejících týdnech a měsících.

Ztráta letecké základny vedla k ústupu sil LNA, mezi nimi i stovek, ne-li tisíců žoldnéřů z nechvalně známé Vagnerovy skupiny. Od 23. května byly na sociálních sítích zaznamenány různé informace o rusky mluvících žoldnéřích, kteří se stahovali z klíčových měst držených LNA (včetně Tarhúny) a směřovali na jih směrem k městu Baní Walíd.

Na jednom z kanálů sociální aplikace Telegram se objevil video záznam, který podle všeho ukazoval konvoj mnoha desítek vozidel směřujících pryč od Tripolisu. Přestože byl konvoj téměř výlučně tvořen vojenskými pick-upy a civilními vozidly, několik vozů stojí za zmínku: ruský protiletadlový systém Pancir-S1 upevněný na šasi nákladního vozu Kamaz-6560, několik ruských terénních vozů  GAZ-2975 Tigr a několik amerických M1248 Caiman (možná darovaných Spojenými arabskými emiráty, které v konfliktu rovněž podporují generála Haftara).

 

Konvoj na cestě k Baní Walíd. Zdroj: Video sdílené na ruské sociální aplikaci Telegram. Obrázek vytvořen autorem.

 

Přesnou geografickou polohu konvoje nebylo možné určit, avšak konvoj údajně mířil na jih od Tarhúny směrem k městu Baní Walíd přes pouštní jednopruhovou silnici.

Téhož dne byly na sociálních účtech bojovníků GNA a místních obyvatel zveřejněny fotky a videozáznamy podobného, nejspíš identického konvoje vstupujícího do města Baní Walíd.

Porovnání dostupných záběrů naznačuje, že konvoj vstoupil do města Baní Walíd ze severu a pravděpodobně použil trasu zvýrazněnou výše.

Nashromážděné údaje pomohly určit přesnou geolokaci části konvoje vstupujících do města (31 ° 44 '46,842 "- 14 ° 0' 56.1306") a také lokaci podobného systému Pancir-S1 na Kamazu-6560, které bylo zachyceno, jak směřuje jižní trasou k letišti (31 ° 44 '15,9216 "- 14 ° 0' 48,603").

 

Trasa konvoje přes město Baní Walíd na letiště. Obrázek vytvořen autorem.

 

O letecké evakuaci žoldnéřů z Vagnerovy skupiny nakonec informovala místní a později mezinárodní média. Co se týče počtu zapojených letadel a přesné povahy operace, údaje se liší, avšak v záběrech sdílených online figurovaly některé důležité detaily. Zaprvé – ruský systém Pancir-S1 na šasi Kamazu-6560 je vidět poblíž letištní runwaye. Mohlo by se jednat o stejné vozidlo, které bylo viděno v konvoji a které později vstoupilo do města Baní Walíd.

Za druhé, při pečlivém pohledu na záběry je navzdory nízké kvalitě možné spatřit na pravé straně letadla jeden M1248 Caiman – vozidlo, které bylo také zpozorováno v konvoji.

Letadlo v tomto konkrétním záběru – Antonov AN-32B – patří tádžické společnosti „Asia Sky Lines“ (indentifikace byla možná díky částečně viditelné registraci EY-332). Letadlo bylo spatřeno v Jižním Súdánu v roce 2017 a v Malajsii v březnu 2020, avšak o provozovateli Asia Sky Lines se ví málo.

Je však známo, že společnost se na začátku roku 2019 účastnila pochybných transakcí se společností Iran Air (navzdory sankcím USA) a nyní se zdá, že pronajímá jedno ze svých letadel straně zapojené do libyjské občanské války.

 

Letiště Baní Walíd, které ruští žoldnéři využili k evakuaci. Vlevo je Antonov AN-32B. Obrázek vytvořen autorem.

 

Cíl cesty žoldnéřů zůstává neověřený, ale objevily se zprávy o letadlech směřujících k letecké základně Al-Jufra - stejné vojenské základně, která se dostala do centra pozornosti poté, co Americké vojenské velení pro Afriku (AFRICOM) obvinilo Rusko z tajného zasílání neoznačených stíhacích letadel MIG-29 a stíhacích bombardérů SU-24 do Al-Jufry, která v tažení na Tripolis sehrává roli hlavního letiště.

 

Rusko je zapojeno do bojů v Libyi

Moskva 12. dubna oficiálně prohlásila, že „v oblasti vojenského konfliktu v Libyi není jediný ruský voják“ a že „neobdrželi žádné spolehlivé údaje o ruských státních příslušnících, kteří by se účastnili nepřátelských akcí“. Pečlivá analýza událostí a informací z otevřených zdrojů a geografických informačních systémů se však zdá být v rozporu s oficiálním postojem Ruska a namísto toho naznačuje, že Moskva je v určitém rozsahu zapojena do bojových operací v Libyi.

Kromě toho, že žoldnéři evidentně použili obrněná vozidla ruské výroby a sofistikované protiletadlové systémy (které se podvozkem liší od verze vyráběné ve Spojených arabských emirátech ukořistěné nebo zničené kolem Tripolisu), které vyžadují určitý stupeň vojenské expertizy, pouhý fakt, že se celý konvoj žoldnéřů mohl bezpečně stáhnout z okolí Tripolisu a zamířit na jih k Baní Walíd v otevřené poušti, by za normálních okolností zněl nepravděpodobně.

Kromě toho se zdá, že pozastavení tureckých leteckých úderů během ústupu ruských žoldnéřů naznačuje porozumění mezi Tureckem a ruskou vládou – podobně jako tomu bylo v Sýrii. Další důvod bezpečného stažení žoldnéřů z Vagnerovy skupiny může být výsledkem vyslání ruských tryskáčů na základnu Al-Jufra (jen několik dní před ústupem žoldnéřů), které nyní mohou sloužit jako odrazující prostředek proti jakýmkoli budoucím pokusům GNA o získání kontroly nad dalšími oblastmi v Libyi.

Dodávka neoznačených stíhaček přes Sýrii, které Moskva popisuje jako „sovětské, nikoli ruské“, dále ilustruje fascinující pokusy Ruska skrýt pravdu o rozsahu své účasti v občanské válce, zatímco se bezostyšně účastní porušování zbrojního embarga OSN z roku 2011.

O autorovi: Jean-Patrick Clancy

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace