Ukončí arménská “sametová revoluce” závislost země na Rusku?

Volebním vítězstvím vůdce loňských masových protestů Nikola Pašinjana a jeho strany byla v předčasných volbách v prosinci 2018 dovršena tzv. sametová revoluce. Přestože se těžiště revolučních požadavků nacházelo v domácí politice, je zcela přirozené ptát se, jak může nová vláda ovlivnit zahraniční směřování země. Jaký je postoj nové vlády k otázce Náhorního Karabachu? Posune demokratizační snažení nové vlády zemi od Ruské federace blíže k Evropské unii? A jakým způsobem se může proměnit pozice země v regionálním kontextu?

V dubnu a květnu loňského roku proběhla v Arménii série masových protestů. Takzvaná sametová revoluce ukončila vládu dlouhodobě neoblíbeného prezidenta Serže Sarkisjana a vynesla k moci opozičního politika, dlouhodobého kritika předchozího establishmentu a novináře Nikolu Pašinjana. Pašinjan byl 8. května zvolen premiérem a dovedl zemi k předčasným volbám, ve kterých suverénně zvítězil. Bývalá vládnoucí Republikánská strana exprezidenta Sarkisjana naopak zcela propadla. Do nové vlády jsou vkládány naděje na demokratizaci země a přijetí nutných reforem, které by ukončily neúnosný vliv oligarchů, pozvedly domácí hospodářství a odstranily bující korupci odklánějící veřejné prostředky z již tak slabé ekonomiky.

Zahraniční politika Arménie je do velké míry ovlivněna regionálními bezpečnostními vztahy. Její východní hranice s Ázerbájdžánem je uzavřena kvůli přetrvávajícímu konfliktu o Náhorní Karabach. Na západní hranici čelí blokádě ze strany Turecka. Hlavního spojence nalezl Jerevan v Moskvě, která si v regionu udržela vliv i po pádu Sovětského svazu.

 

"Pašinjan nemá v podstatě jinou možnost než nacionalistickou pozici zastávat."

 

Jak Arménie, tak Ázerbájdžán považují kontrolu nad oblastí Náhorního Karabachu za fundament své národní identity. Po desetiletí trvajícím konfliktu a vyhrocené nacionalistické rétorice na obou stranách je nesmírně obtížné o tématu Karabachu započít smířlivější debatu. Nový premiér nemá v podstatě jinou možnost než nacionalistickou pozici zastávat. V opačném případě by byla poškozena jeho reputace a ztratil by podporu konzervativní části společnosti, tolik potřebnou pro zavádění domácích reforem.

Nikol Pašinjan se krátce před svým zvolením premiérem vyslovil ve smyslu potřeby územně spojit Náhorní Karbach s Arménií a zdůraznil uznání práva karabašských Arménů na sebeurčení jako podmínku pro úspěšná mírová jednání. Pozice vůči nové arménské vládě se radikalizovala poté, co elity v Ázerbájdžánu ztratily naději, že s odchodem nenáviděného Sarkisjana bude možné začít novou etapu mírových vyjednávání. Pašinjan, stejně jako předchozí vlády, neodstoupí od okupace ázerbájdžánských regionů obklopujících Náhorní Karabach. Rostoucí spory ve vyjednávání a napětí na arménsko-ázerbájdžánské hranici by mohly vést ke znovuzapočetí bojů, stejně jako v dubnu 2016. To by mělo negativní efekt na bezpečnost celého regionu.

Nikol Pashinyan. Copyright: Yerevantsi

Dle veřejných prohlášení premiéra Pašinjana nehodlá nová arménská vláda přehodnocovat zahraniční orientaci země a nadále bude respektovat závazky a naplňovat priority zahraniční politiky tak, jak je nastavily předchozí vlády. Zásadně se nebude měnit ani strategické partnerství s Ruskem, a to především kvůli masivní vojenské spolupráci, pokládané za důležitý element arménské národní bezpečnosti. Moskva má na arménském území umístěnu svou vojenskou základnu. Nelze opomenout ani roli Moskvy ve vyjednávání o statusu Náhorního Karabachu, prioritě arménské zahraniční politiky. Vedle vojenské spolupráce probíhá také bohatá spolupráce ekonomická. Rusko je jedním z hlavních obchodních partnerů a významný investor do arménské ekonomiky, především do energetiky a energetické infrastruktury. Arménie je závislá na ruských dodávkách jaderného paliva pro atomovou elektrárnu Metsamor. Na dodávky a distribuci zemního plynu má monopol společnost Gazprom Armenia, jejíž jediným vlastníkem je od roku 2014 ruský Gazprom, tedy ruská vláda.

 

"V roce 2017 EU a Arménie podepsaly komplexní a posílenou dohodu o partnerství."

 

Přestože se Arménie v roce 2014 rozhodla nepodepsat asociační dohodu s EU a namísto toho zamířila do Eurasijské ekonomické unie (EAEU), neznamenalo to úplný konec spolupráce mezi Arménií a Evropskou unií. EU se v Arménii v rámci tzv. Východního partnerství soustředí především na rozvoj demokracie, ekonomickou spolupráci a rozvoj vzájemného obchodu, což není pro slabou arménskou ekonomiku zanedbatelné. EU navíc patří vedle Ruska mezi největší investory do arménské ekonomiky. Po vstupu Arménie do EAEU přizpůsobila Evropská unie svojí politiku lokálnímu kontextu. V roce 2017 EU a Arménie podepsaly komplexní a posílenou dohodu o partnerství, která reflektovala závazky Arménie plynoucí z členství v EAEU. Smlouva nově nastavila vzájemné vztahy a umožnila Evropské unii pokračovat v aktivním prosazování priorit Evropské politiky sousedství propagování respektu k základním lidským právům a svobodám, demokratickým hodnotám a vládě práva.

Manévrovací prostor arménské vlády je limitovaný bezpečnostními vztahy v regionu. Úsilí změnit zkorumpovaný a nedemokratický režim je ale signálem, že je arménská společnost nakloněna reformám, které jsou v souladu s hodnotami evropské liberální demokracie. Pašinjan a jeho spolustraníci svými liberálními postoji inklinují spíše k Západu než Rusku. Pro Evropu je to šance jak si připsat úspěch v politice sousedství. Bude ale potřeba se zapojit aktivněji a výrazněji podpořit demokratické snažení nové vlády. EU už výraznou měrou pomohla s organizací a monitorováním předčasných parlamentních voleb, které jsou pokládány za jedny z nejsvobodnějších a nejférovějších v historii země. Dále také přislíbila pomoc s reformováním soudnictví a zkvalitněním vymáhání práva v zemi. Z dlouhodobého hlediska má šanci ovlivnit politické prostředí v Arménii. Kroků ke zdolání výzvy je však mnoho a není jisté, zda je Evropa připravená poskytnout Arménii větší a konkrétnější podporu, zejména kvůli velké závislosti země na Rusku. Moc Moskvy je v Arménii stále velmi silná a je velice pravděpodobné, že si v zemi dokáže udržet svůj vliv i po nástupu premiéra Pašinjana.

O autorovi: Petr Fena

Partneři

Tento web používá k analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace